JEDLÁ ZAHRADA, JEDLÉ PLEVELE

Využívám posledních záchvěvů letošní zimy k napsání tohoto článku. Motivuje mě k tomu spousta dotazů na jedlé plevele, která se v předjaří objevila. Myselal jsem si, že informací na toto téma je na internetu dost, ale zdá se, že nejtěžší je začít. Jak na věc…prakticky?
Dobré je uvědomit si, že jíme příliš mnoho toho co nám škodí a příliš málo toho, co nám prospívá.
Permakultura zastává zásadu, že problém je řešením- uberme a přidejme. Omezme tuky, cukry, sůl, mléko, maso, bílou mouku a prakticky vyřaďme z jídelníčku uzeniny, slané sýry, smažená jídla a průmyslově zpracované potraviny. Jinak jezme a pijme to, co máme rádi, ale s mírou. Přejídání je nejplíživější droga a udělá vám ze života dřív či později zdravotní peklo….něco o tom vím :-))
Zásadní věc je zjemnit chutě, neboť jen tak dokážeme ocenit chuť toho, co nám prospívá.

Těžší začátky asi budou ve městě, truhlík za oknem nám toho k jídlu moc neposkytne, dobré jsou petrželáky, květináče s pažitkou a bylinkami, na balkóně se už dá vypěstovat leccos , ale to je jiná kapitola. Zbývá chodit do čisté přírody a dobroty sníst na místě, trochu si můžete vzít i domů. Dobře vám udělá i čerstvý vzduch a pohyb. Běžně se dnes dají koupit kozlíček polníček, roketa apod, ale tohle možná znáte líp než já.
Pokud jste dospělí, zdraví a nenosíte v bříšku miminko, tak v čisté přírodě můžete v podstatě ochutnat všechno co najdete. Zjara jsou to podběly, plicníky, petrklíče. Vyhněte se konvalinkám, kokoříkům, pryskyřníkům a lýkovcům, jsou jedovaté. Pokud je neznáte, najděte si o nich informace v herbáři nebo na internetu, abyste je poznali. Nejezte pokud možno nic v přírodních rezervacích, aby tam zůstalo co má. Zjara můžete v lese najít kopřivy, bršlici, smetanku, mevědí česnek, pažitku, chutné jsou i mladé lístky buku, lípy…ovšem jezme jich jen trochu a s úctou ke svému tělu i přírodě. Později toho roste víc, ochutnávejte, hledejte co je pro vás. Do ničeho se nenuťte.
U kopřiv dávejte pozor kde rostou, sbírají hodně dusíku a težkých kovů, po Svatém Janu už by se jíst neměly. Pokud vám rostou někde kde neteče dusíkatá voda z pole, pastviny, záchodu, kompostu a stříháte ji průběžně, můžete ji jíst déle. Nepřehánějte to, ani dobrého nesmí být moc. Jídlo z přírody má obrovskou sílu a je dobré spíš jako lék než jako potravina. Ze začátku to berte spíš pokusnicky než začít hrnout do jídelníčku kvanta zelených rostlin.

Stará lidová moudrost praví, že není bylina, aby na něco nebyla. A dokonce panuje i názor, že na vašem pozemku vyroste přesně to co vám pomáhá…mně se náhodou stává, že na mých zahradách rostou rostliny které prospívají plicím… a náhodou mám od malička astma.
Častá otázka je na jedovaté rostliny, pro pochopení…jedovatá je i petržel, ale na to abyste si ublížili byste jí museli sníst opravdu hodně. Z běžných plevelů je jedovatý pryskyřník, ten by vám ale stejně nechutnal.

Takže pokud máte aspoň malou zahrádku, máte vyhráno, dobrot můžete mít spoustu. Můj přístup vychází spíš z principů jedlých zahrad, nejsem specialistka na jedlé plevele. Jím všechno co jde a specializace a odborníci mi moc nechutnají…Příroda nezná módu, ale život. Pusťme se do toho, pěkně od ledna do prosince.

V předjaří, kdy venku ještě nic moc neroste můžeme klíčit obilí, vojtěšku, jetel, luštěniny. Přezimuje kadeřávek a mangold, smetanka, kozlíček polníček, někdy i celer, petržel, vodnice, čínské listové hořčice, roketa a salát, ale to záleží na počasí. Pokud není sníh, v únoru můžeme vyrývat topinambury, jsou nejlepší z celého roku. Objevuje se ptačinec žabinec, ten je dobrý do salátu, mladá bršlice chutná dobře na chlebě s máslem nebo v pomazánce, kopřivy přidáváme do polévek, pomazánek a omáček třeba místo řas. V březnu také dojídáme loňskou úrodu- jablka, hokaido, cukety, patizony, ale i kvašené zelí. Přidat můžeme podběl, petrklíč, mladý česnek a cibuli, pažitku. Taky začínáme sbírat a sušit všechno co jde, v tom vytrváme celé vegetační období a v zimě a předjaří dalšího roku naši snahu náležitě ocení naše tělo, naši blízcí i přátelé.
V dubnu už je dobře, můžeme jíst mladé listy plevelů, začínají lebedy, merlíky, můžeme naložit kapary z poupat smetanky a dát si na jednohubky květy fialek. Chutné jsou i listy denivek a rozchodníku nádherného. Špenát si můžeme udělat z kopřiv nebo bršlice, do velikonoční nádivky je výtečný popenec břečťanovitý.
V květnu už je stůl přírody prostřený naplno. Začínají ředkvičky, saláty, cibulka, hrášek. Můžeme dělat sirupy a medy z pampelišek, bezu nebo lípy. Na saláty je dobrá i pohanka a červené lebeda, na špenáty se dají využít listy brutnáku, špenát z nich je rychle hotov a je výtečný. Pomazánky nám zpěstří česnáček lékařský. Listy kostivalu smažené v těstíčku jsou přímo lahůdkou, podáváme je s bramborem a tatarskou omáčkou, dobrý je ale i okurek nebo pickles. Dezertem mohou být smažené listy jitrocele posypané trochou cukru nebo oblíbené bezové kosmatice, ty jsou na mě ale moc silné…Lahůdkou jsou pažitkové květy, ale pozor jsou hodně pálivé. Dozrává i první ovoce, pochutnat si můžeme na zimolezu kamčatském. Někdy už jsou i první třešně a jahody, ale u nás v podhůří trojích hor si musíme počkat…
V červnu už je opravdu teplo a tak nám příroda začíná dávat zeleninu a ovoce, jezme je syrové a co nejdřív po utržení. Dají se prý do deseti minut po natrhání zavřít do sklenic a tak uskladnit i na dlouhou dobu, ale to nemám vyzkoušené. Touto dobou už hořknou saláty, ale červená lebeda je tu stále a listů rozchodníku už začíná být dostatek, takže pokud jste salátoví, máte zelenou až do podzimu. Čerstvých bylinek všeho druhu je dostatek.Výtečné jsou lístky růží v čokoládě, vylouhované ve vodě jako nápoj i na slavnostním jídle jako ozdoba. V červnu začínají jedlé slézy, ale u nás ještě nejsou moc rozšířené. Květy měsíčku, brutnáku a slézu jsou univerzální ozdobou jídla celé léto a podzim, chutnají výtečně v koktejlech, dezertech, salátech, polévkách, ale třeba i na rizotu nebo těstovinách.
Přes léto je dobrot ze zahrady taková spousta, že nemá cenu je vypisovat jmenovitě. V horku potěší mátové koktejly s ovocem. Zajímavé jsou květy denivek, chutnají jako jemná kedlubna, ale dají se připravit jako dezert se šlehačkou a ovocem nebo jako ozdobu jídla. Koncem léta přichází období lichořeřišnice, která je jedlá celá. Květy jsou jemnější, listy pálí hodně a nejvíc pálí semena…sušení doporučeno, pomáhá v zimě proti chřipkám. Sušíme rajčata a zbylou zeleninu, ovoce, v zimě se nám to bude hodit. Za zmínku rozhodně stojí muchovníky a arónie, obojí je skvělé čerstvé i sušené. Z arónie je dobrá šťáva, ale dá se použít i do kynutých knedlíků a buchet. Na podzim začínají plodit ořechy a rostliny mají semena, obojí se může stát cenným doplňkem našeho jdelníčku, ale je s tím dost práce. Poslední dobou se také rozbíhají experimety s pěstováním hub a jedlých hlíz, letos jsou prý oblíbené jiřiny. Se švestkami mám dvě zprávy, jednu špatnou a jednu dobrou. Ta špatná je, že žádné švestky, tedy ani odolnější druhy se neubrání šarce v okruhu 5 kilometrů. Dobrá zpráva je, že plody se šarkou, které mají v sobě malé želé hrudky nejsou sice ideální na přímý konzum, ale jsou skvělé na sušení, povidla, do koláčů i na pálení. Kdo chce syrové ovoce, ať raději pěstuje špendlíky, tedy mirabelky.

Chci zmínit ještě pár rostlinných druhů, které nám mohou prodloužit období čerstvého jídla z vlastní zahrady. Na podzim se dají jíst topinambury, mangold, kadeřávek, rozchodník nádherný, ale rozhodně potěší třeba pozdější kdoule nebo mišpule a rakytníky, které se sklízejí až po zámrazu.
Dozrálé kdoule jsou výtečné sušené, dají se z nich dělat křížaly jako z jablek a hrušek, vaří se z nich pevný rosol, známý jako kdoulový sýr, chutnají skvěle s jakýmkoliv masem, nejlépe pečeným. Do omáček je zase skvělá mišpule, která dobře chutná s chili nebo zázvorem i jako marmeláda. Výtečné je i pyré z jedlých kaštanů a pomazánka z lískových oříškú s medem. Osvědčilo se nám zavařovat ovoce s minimem cukru a radějí přidat před jídlem med.

Na konec podotýkám, že tyto zkušenosti přichází postupně zhruba sedmnáct let jako součást života s permakulturní zahradou. Jíme co přináší zahrada a okolní příroda. Kdysi jsme děali makrobiotiku, syrovou stravu, veganství a podobné způsoby stravování hluboce obdivujeme. My rádi jíme to, co v daném ročním období máme blízko, tedy na zahradě nebo v obci, případně v blízkém sousedství. Nakupování syrové stravy v supermarketu po celý rok nám nedává smysl a nepovažujeme to za užitečné, zdravé ani ekologické, zlobte se na nás nebo nezlobte…Nám připadá logické a důležité jíst jídlo z lokálních zdrojů. Jíme hodně syrového a „zeleného“, ale postupně se pouštíme i do chovu zvířat pro vlastní potřebu, protože žijeme na Valašsku, kde je to přirozené. O stěhování do teplých krajů neuvažujeme, máme rádi hory. Každý jezme co máme rádi a co nám prospívá a nedělejme z toho „vědu“. Na závěr vám přejeme dobré jídlo, dobrou chuť, dobré trávení a dobrou mysl.