Kapka 1- Permakultura po kapkách, Alena Suchánková

Kapka 1. Pokus o odpověď na otázku, co že to ta permakultura  vlastně je

V této kapitole se dozvíme,  jak se autorka textu dostala k permakultuře, co to vlastně permakultura je a proč vznikla Permakultra po kapkách, jejíž první díl právě čtete.

Svrchovanost  lásky  (Eileen Caddyová,z knihy Spiritualita  Findhornu)

Tam, kde je láska, je i důvěra, úcta, mír a harmonie.

Mohou být v jednom člověku, v rodině, v komunitě, v národu,

i rozšířené po celém světě.

Ale někde musí začít. Musí začít ve vás.

Láska je to, co hýbe světem, to, co přitahuje bytosti k sobě

a tvoří z nich jeden celek. Je tak silná, že je nezničitelná.

Začněte právě tam kde jste.

Nemusíte chodit daleko do světa, zjistíte, že právě zde,

u vašeho vlastního prahu je třeba udělat spoustu práce.

Otevřete oči, otevřete svá srdce, abyste tuto nutnost pochopili

 a podle toho se zachovali. První krok učiňte vy.

Od dětství mě bavila a zajímala literatura, hra se slovy. Jak krásně se jimi dá kouzlit, přetvářet svět. Později jsem však zjistila, že téměř všechno podstatné už někdo přede mnou  napsal a to málo, co zbylo je skoro nemožné sdělit.  Celou dobu jsem cítila, že  moje téma,  o kterém mám psát a které mám učit čeká na dostatečnou hloubku zkušenosti, na moje dozrání. Setkání s permakulturou  pro mě znamená uspořádání kamínků mého života do barevné mozaiky, určitého řádu, který dává životu smysl, krásu a hloubku.

Jednou z největších životních výzev se pro mě staly osudy mých dvou dcer. Otázky, do jakého světa  je vlastně přivádíme..Jestli i jejich děti budou mít co dýchat, pít a jíst, kde si hrát. Poznají vůbec slunce, trávu a modré nebe, bude li se způsob existence lidí na této zemi odvíjet  podobně jako v posledním století? Vím, že ve vesmíru platí zákon entropie, ale pro život platí zákon synergie. To, že za mnoho tisíc let možná všechno zanikne, nám přece nedává omluvenku na to, abychom si dělali co nás napadne, nehledíce na důsledky našeho jednání!Zároveň však vím, že ani nám se nechce zpátky na stromy. Existuje nějaká možnost mezi dřinou na poli a v dílnách a mezi neomezeným technickým pokrokem? Mezi živořením středověku a nesmyslnou konzumní společností, která ohromujícím tempem drancuje zdroje energie a za sebou zanechává jen gigantické špinavé smetiště?

Zdravý rozum říká, že je vhodné moudře užívat výsledků vědy a pokroku. Aby však tato možnost zůstala zachována trvale, je třeba  dodržovat  pravidla daná zdravým rozumem a dobrou vůlí. A v tom je právě kámen úrazu. Obojího „zboží“ je mezi námi nedostatek, takže odedávna křepčíme kolem zlatého telete, nekoukajíce napravo ani nalevo. Poslední dobou se tenhle tanec stává spíš chaosem kolem šílených krav. Je vůbec nějaké východisko?

Filosofických knih  na téma trvalé udržitelnosti života je napsáno velké množství.

Ty, které jsem přečetla(*1) mi daly, společně s prožitky, hodně. Posun od strachu ze zhoršujícího se životního prostředí a z lhostejnosti lidí  k porozumění příčinám globální  krize. Životní způsob

naší rodiny  se vyvinul směrem k dobrovolné skromnosti, lépe však řečeno-k výběrové náročnosti. Pro nás se stala tímto prostředkem, východiskem z krize, právě permakultura.

K nápadu napsat  tuto knihu už zůstal jen krůček-pozvat k práci přátele.

Spolupráce, synergie, je totiž základním stavebním kamenem permakultury. Chci poděkovat všem, kteří mi umožňují  prožívat nesdělitelné, znovu se radovat z plného života. Společně s nimi se pokouším ty, kdo chtějí, k této spolupráci přizvat.

Esence permakultury

Přátelé  ekologové, ekosofové, ekofilosofové…, promiňte, tato kniha není v prvním plánu určena vám, odborníkům.  Je pro obyčejné lidi, kteří hledají cestu. Těm, kteří mají svou, přejeme  suchou stezku a modré nebe nad hlavou. Nás ostatní nechte ale, prosím, hledat po našem.

Permakultura není o politice, o drogách, o náboženství, o sexu ani o správném způsobu stravování. To všechno jsou témata, v nichž se těžko shodnou dva lidé, natož větší skupina.

V permakultuře jsou záměrně vynechávána. Není možné konstruktivně mluvit o věcech, které lidi rozdělují. Pojďme se tedy bavit o věcech , které nás mohou spojit.

O čem to tedy vlastně je? Vybráno z informačního materiálu sdružení Permakultura (CS):

  • „Někdo definoval permakulturu jako způsob navrhování jedlých ekosystémů“.
  • „Technicky založení lidé ji mohou definovat jako „software“ pro udržitelný život,
  • kde „hardware“ jsou naše lidská těla.“
  • „Jsou i tací , co tvrdí, že je to komplexní balík praktických technik pro slušný a zdravý život na Zemi.“
  • „Některé pohledy definují permakulturu  jako systém informací  pro život, který minimem   spotřebované  energie a materiálu zaručuje trvalou udržitelnost života na zemi.“

Definic je spousta a v každé  z nich odborník- přírodovědec, ekolog, pedagog najde nějaké slovo nebo větu, kterou je možné z odborného hlediska zpochybnit, vyvrátit, prohlásit za nesmyslnou. Ale takoví jsme přece my lidé. Naše vlastní hluboce vyjeté koleje nám  ztěžují vnímání života. Pojďme, zkusme z nich alespoň na chvíli vyskočit a podívat se, co nám nabízí definice permakultury, kterou osobně považuji za nejkrásnější:

„Být tady a teď v dobré vůli a při zdravém rozumu.“

To je esence permakultury, jak ji vidím já. Permakultura pro mě znamená být v reálném čase na určitém místě a plnit svůj konkrétní díl společného úkolu. Který? Přece ten, ke kterému se nejlépe hodím, pro který mám vlohy, ve kterém je mi dobře, i když někdy není snadný.

Počátky  permakultury

Především je nutné říct, že permakultura si nečiní nárok na původnost většiny svých technik. Naopak, snaží se využívat zkušeností lidstva v co nejširší míře. Neexistuje univerzální permakultura, použitelná vždy a všude. Permakultura je vždy záležitostí  daného místa, času

a konkrétních možností lidí.  Co však permakultura přináší nového, je poměrně ucelený obecný systém, který umožňuje sjednotit  různé alternativní  myšlenky a metody, směřující k trvalé udržitelnosti života, a etika, založená na spolupráci.

Otcem permakultury je Bill Mollison. Do svých 28 let žil v malé vesnici v Tasmánii tradičním domorodým způsobem života. Teprve následky globální ekologické krize, které ohrozily tento způsob života , jej přiměly k hlubšímu zamyšlení. Daleko později, v roce 1974, již jako vědec na Tasmánské univerzitě vyvinul společně s Davidem Holmgrenem rámec pro trvale udržitelný zemědělský systém.

V roce 1978 vydal  Bill Mollison knihu Permaculture One (u nás vyšla v r.1999 jako Úvod do permakultury) a o rok později Permaculture Two. V roce 1976 začal Bill Mollison  o permakultuře přednášet, v roce 1981 vyšli z kursu permakulturního designu v Austrálii první absolventi, kteří začali samostatně pracovat.

Dnes ( v roce 2011) funguje světová asociace, evropská asociace a u nás česká a slovenská sdružení zabávající se permakulturou. Bill Mollison odešel na odpočinek, jeho následovníci však jeho odkaz uvádějí do praxe. Původní myšlenku trvale udržitelného zemědělství bylo však nutné rozšířit. Jedině tam, kde lidé mají přístup k půdě, informacím a financím je možné dosáhnout  trvalé udržitelnosti. A tak dnes permakultura zahrnuje i strategie regionálního samofinancování, vytváření výrobních a obchodních struktur, právní a finanční strategie, způsoby vytváření zdravé komunity…..

Pokračování příště…

/strong