Kapka 2- Permakultura po kapkách, Alena Suchánková

Kaka 2. Vnímání přírody

Ve druhé  kapitole je vysvětlen základní kámen permakultury, nutnost pozorování přírody  a učení se z jejích vzorů. Není to tak abstraktní, jak se na první pohled může zdát…

My lidé jsme velmi zvláštní stvoření. Vnímáme jeden svět, jeden život, avšak každý po svém. Každý z nás je jiný. Snad je to tak dokonce i v pořádku, aspoň  v to doufám. Není na nás lidech, soudit ostatní. Každý z nás vnímá  takovou část  reality, jakou je schopen pochopit, pojmout do svého vědomí. Jediná věc, která nás může svést na scestí je to, když  se domníváme, že náš pohled je neměnný a jediný správný.  Život nás rád vzápětí poučí o opaku. Moc bych si přála, abyste následující řádky brali jako můj úhel pohledu a vzali si z něj tolik, kolik můžete využít ve svém životě právě Vy.

Příroda, ať se nám to líbí nebo ne, tady byla dávno před námi a možná tu bude i dlouho po nás.  I když to zní krutě,  Země lidi ke své existenci nepotřebuje. My však bez Země, přírody a dokonce jakési rovnováhy v ní, žít nemůžeme. Jsme závislí na vodě, kyslíku, teple, světle, pevné půdě pod nohama a spoustě dalších věcí, které možná ani neznáme nebo nevnímáme. Tedy pokud fungují tak, jak mají.  V přírodě existují určité mechanismy, vzory, cykly, kterými je rovnováha udržována nebo obnovována. Stojí tedy za to, se od ní poučit, jak uspořádat život lidí na této planetě. Poměrně jednoduchým příkladem nám může být les. Neznám osobně člověka, který by vysloveně neměl rád les. Většina lidí v lese cítí dobře. Čím to? Pokusme se teď o malé zamyšlení….

Všimli jste si někdy,  že v lese a neobdělávané krajině vůbec se téměř nevyskytuje obnažená hnědá půda? Pod vysokými stromy rostou menší, pod nimi keře, byliny, mechy.. .Pod  stromy, které nesnesou blízko jiné rostliny, leží alespoň vrstva jehličí nebo suchého listí .Tam, kde eroze čas od času z nějakého důvodu zatne své zoubky, se po určité době objeví „pionýrské rostliny“, které připraví půdu dalším.  Za nějaký čas by nikdo nepoznal že se na tomto místě něco stalo, ovšem kdyby do toho člověk přírodě nezasahoval. Pokryv povrchu půdy hraje tedy pro život rostlin a ostatních živých bytostí důležitou roli. Zkuste porovnat tento obrázek s běžnou „normální zahradou“ nebo dokonce moderním zemědělským lánem. Rozdílů je však daleko více. Dovedete si představit obrovský les, který je osázen jedním druhem stromu, v dokonalých řadách a na naprosté rovině? Přesně takhle se chováme k našim polím. A také k naší potravě, která je čím dál víc spojena s chemií a ničením půdy.

Nedávno mnou doslova otřásl článek ekologa, který se zamýšlel nad škodlivostí  zemědělství pro životní prostředí. Dospěl k závěru, že by bylo rozumné všechny potraviny dovážet a tím naše prostředí chránit. (Svobodné slovo, říjen 2000) Co bude dělat ovzduší s tolika exhalacemi při dovozu, kolik energie se tím spotřebuje a jak bude vypadat životní prostředí v zemích, kam odsuneme pěstování našich potravin? Takovými maličkostmi si ten pán hlavu nelámal…

 Zkusme se podívat ke kořenům takového uvažování. Nemá to daleko k jedné legrační příhodě, která se mi stala s dětmi na táboře. Jednou, když jsme šli ze cvičení jógy v přírodě, mě zaujala krásná bahnitá kaluž na cestě. Byli jsme bosí, a tak jsem do ní vstoupila a začala nohama dělat „bahýnko“, v domnění, že se děti s nadšením připojí. Naše městské děti však stály zaraženě na cestě a nevěřícně na mě zíraly. Nejprůbojnější chlapec se za chvíli osmělil a se „spravedlivým rozhořčením“mi vynadal, jaké jsem to čuně, že se patlám v takové špíně. Dalo mi velkou práci vysvětlit jim, že tohle není žádná špína, ale matička země, ze které roste všechno naše jídlo. Některé děti se potom opatrně přidaly k mému bláhovému počínání a patrně poprvé v životě bosýma nohama vychutnaly beztrestně blaho z pořádného dotyku se zemí. Co dodat? Podobně asi vyrůstal onen pán, který mě tak rozčílil. Může být na slovo vzatým odborníkem, ale pokud nechápe souvislosti, nechápe vůbec nic…..a tak bych si troufla říct, že takové odborníky nepotřebujeme.  (Pozn. Odborníků a vědců, kteří souvislosti chápou, je nám naopak zapotřebí jako soli.)

Další důležitou vlastností přírodního ekosystému je různorodost rostlin a živočichů.

V případě neúrody přežije alespoň nějaká „potrava“.  Oko potěší i pěkný pohled, na rozdíl od monokulturní výsadby.  Navíc zde nastává právě ona už zmiňovaná spolupráce, při níž nikdo není nepřítelem, škůdcem, plevelem, ale každý má své místo v řádu věcí. Členitost terénu, různá výška, oslunění, vlhkost místa,  dávají podmínky k této různorodosti. Mohou zde blízko sebe žít rostliny s různými nároky a je větší šance, že při případné pohromě něco přežije. ..a to ani nemluvím o úkrytech pro drobné živočichy, kteří jsou pro rovnováhu v  přírodě tak důležití.

Vrstvení rostlin do výšky, popínání, dává lesu úrodnost.  Na jeho okrajích, kde prolnutím dvou systémů vzniká třetí, je úrodnost mnohonásobně vyšší.  Svoji roli hraje i čas, po který se přírodní společenství vyvíjejí.  Zajímavá  je i  odlišnost ve vnímání škůdců a chorob. Je-li ekosystém v rovnováze, napadají pouze některé rostliny. Bývají to ty slabé a nemocné, silné a odolné přežijí. Podobně v živočišné říši funguje přirozený výběr.

Úrodou v běžném lidském pojetí rozumíme sklizeň kulturních rostlin, záměrně pěstovaných za účelem spotřeby.  Za úrodu však můžeme považovat i mnoho jiného, například spoustu jedlých planých rostlin, byliny, květiny, semena, rostliny pro mulčování…. i potravu pro naše živé pomocníky.   Sám pojem úroda je v současném uvažování poněkud zavádějící.  Co je vlastně ta úroda? Pšenice, rýže, kukuřice, čaj, káva, cukrová třtina, bavlna a tabák? Několik rychle rostoucích plodin s vysokými výnosy,  na které bylo zredukováno tzv. moderní zemědělství? Zjednodušená potravinová základna, která má nakrmit všechny lidi světa?  Za cenu války vedené s přírodou  těžkou technikou, letadly, chemickými zbraněmi… Za cenu dovozu laciných nezdravých potravin pro bohaté země a ještě větší chudoby pro chudé…?  Naštěstí světový trend směřuje pomalu, ale jistě k biopotravinám.  Jestliže je však nebudeme pěstovat blízko a budou se dovážet, tak jako dosud potraviny dovážíme, příliš si nepomůžeme. Spotřeba energie zůstane vysoká,  i když třeba kamiony budou vybaveny katalyzátory a budou jezdit na bionaftu.  Zásoby nafty přece nejsou nevyčerpatelné.

Vnímání přírody je základním předpokladem pro trvale udržitelný život člověka na zemi.

O změně úhlu pohledu na přírodu a naše místo v ní je v jistém smyslu celá tato knížka. K tomuto tématu se  budeme tedy neustále vracet, prohlubovat a doplňovat jej. Nejlepším způsobem, jak pokračovat, je jít do lesa a opravdu ho začít pozorovat. Pak už stačí jen přenést pozorované principy do zahrady, bydlení, dopravy, společnosti, finančnictví a je hotovo. (Samozřejmě k těmto tématům existuje spousta materiálů. Většinou jsou v angličtině a na naše poměry cenově velmi nákladné, ne však nedostupné. Jedinec sám může mnoho, ale ne všechno. Je zapotřebí spousty dalších nadšenců, kteří se budou permakulturou zabývat  jako svou životní prioritou-překládat, organizovat, stavět, zahradničit…Každý může najít uplatnění podle svého osobního talentu.)

Jestliže  se chceme k tomuto ideálu alespoň přiblížit, čeká nás pořádný kus práce. Nejtěžší je  fungující ekosystém  vytvořit. Pak už nás čeká osmdesát procent pozorování a dvacet procent udržování= práce.

Pokračování příště…